Člověk bez osudu – Imre Kertész

Román Člověk bez osudu neměl zpočátku velký úspěch. Nejprve byl nakladatelem odmítnut a vyšel až v roce 1975 v komunistickém Maďarsku, kde se setkal s nulovým ohlasem. Nakonec přitom získal Nobelovu cenu za rok 2002. Děj je vyprávěn z pohledu patnáctiletého židovského chlapce, který zalže o svém věku při příjezdu do koncentračního táboru a nevědomky se tak zachrání před zplynováním. Kertézs o románu tvrdí, že má sice formu autobiografie, ale o životopis se nejedná. Ich forma a vyprávění v přítomném čase čtenáře vtáhne do děje a popisu hrůzných podmínek. Autor přibližuje mechanismy, díky nimž lidé přežívali v těchto šílených časech, ale vyhýbá se černobílým soudům a odsudkům. Recenze na www.iliteratura.cz Rok vydání: 1975 Název originálu: Sorstalanság Český překlad: Kateřina Pošová Sdílej